Vítek si v 21:58 sundal mikrofon a odešel ze studia ČT. Z iVysílání zmizel i záznam čtvrtečního pořadu, ještě před půlnocí

Zdroj: Přepis pořízený redakcí ze záznamu vysílání

Ve čtvrtek ve 21:35 začalo Máte slovo tématem, které Česká televize avizovala týden dopředu: dá se v téhle zemi zlepšit svoje postavení jinak než výplatou.

Po pravé ruce moderátorky Michaely Jílkové seděl Radovan Vítek. Člověk, jehož skupina CPI Property Group drží portfolio za 426 miliard korun a 11 543 nájemních bytů v České republice. Po levé Robert Záruba, šéfkomentátor sportovní redakce ČT, který třicet let komentuje hokej a který si na tohle téma s Vítkem vyměnil názory už při jejich poslední výměně názorů, dlouho před čtvrtkem.

Mezi nimi, na židli pro hosta z publika, Petr Dohnal. Jednačtyřicet let, rozvoz, šest dní v týdnu.

Vítek ve studiu vydržel třicet sedm minut.

Studio během čtvrtečního vysílání.

Přepis, první část

Celou první půlhodinu to vypadalo na slušnou debatu o finanční gramotnosti. Vítek mluvil klidně, s čísly, a ta čísla seděla.

Radovan Vítek:

„Podívejte se na sazby. Centrální banka drží dvoutýdenní repo na třech celých sedmdesáti pěti. Termínovaný vklad vám dneska nese tři celé sedm, u některých bank čtyři a půl na rok. To je víc, než česká rodina dostávala patnáct let. Kdo si chce spořit, má kde. Nepotřebuje k tomu nic objevovat.“

Michaela Jílková:

„Pane Dohnale, vy máte termínovaný vklad?“

Petr Dohnal:

„Nemám co na něj dát. Jezdím šest dní v týdnu, dělám i soboty. Nájem v Libni devatenáct tisíc. Když zaplatím energie, splátku auta a jídlo pro dva, zbyde mi dva tisíce. Z toho si mám spořit na byt za pět milionů?“

Radovan Vítek:

„Tak hledejte levnější bydlení. Nebo si víc přivydělejte. Já jsem v devadesátých letech taky nezačínal s miliardou.“

Tady Záruba poprvé promluvil a položil na stůl první list.

Robert Záruba:

„Mám tady dvě čísla z Českého statistického úřadu. Průměrná hrubá mzda v prvním čtvrtletí letošního roku: padesát tisíc dvě stě osmdesát dva koruny. A cena bytu v Praze: sto třicet jedna tisíc pět set dvacet korun za metr. To znamená, že pan Dohnal si za celou měsíční hrubou mzdu koupí necelou polovinu jednoho metru čtverečního. Ne pokoje. Metru.“

Radovan Vítek:

„Praha je výjimka, nemůžete na ní stavět argument.“

Robert Záruba:

„Dobře, nebudu stavět na Praze. Budu stavět na vaší vlastní branži. Deloitte srovnává dostupnost bydlení v Evropě. Čech na vlastní bydlení potřebuje třináct celých tři ročních hrubých mezd. Nor pod pět. Němec kolem osmi. My jsme ve sledovaných zemích poslední.“

V tu chvíli ještě nikdo nevěděl, kam to vede. Vítek se usmíval a díval se na hodinky.

Radovan Vítek ve studiu.

Přepis, druhá část

Třetí list, který Záruba vytáhl, byl výroční přehled Vítkovy vlastní skupiny.

Robert Záruba:

„Pane Vítku, vaše skupina za první pololetí letošního roku vykázala čistý příjem z nájmů devět miliard korun. Nájmy u vás porostly o dvě celé jedna procenta. Ceny bytů v Česku loni vzrostly o deset celých šest procenta. A termínovaný vklad, který tady pan Dohnal nemá z čeho založit, nese tři celé sedm. Vy po něm chcete, aby spořil tempem tři sedm na věc, která zdražuje tempem deset šest. To není rada. To je matematická nemožnost, a vy to víte líp než kdokoliv v týhle místnosti.“

Radovan Vítek:

„Já nejsem charita. Já stavím a pronajímám.“

Michaela Jílková:

„To vám nikdo nevyčítá. Otázka zněla jinak. Jak má člověk s dvěma tisíci volnými zlepšit svoje postavení.“

Radovan Vítek:

„Má pracovat.“

Petr Dohnal:

„Já pracuju šest dní v týdnu. Co mám dělat se sedmým, umřít v autě?“

V publiku se ozvalo pískání. Jílková nechala kameru na Vítkovi.

List s údaji, který Záruba položil na stůl.

Otázka, po které přišly tři sekundy ticha

Robert Záruba:

„Zeptám se vás na něco jiného. Když vaše skupina drží volnou hotovost, necháváte ji ležet na spořicím účtu za tři sedm?“

Radovan Vítek:

„To je absurdní dotaz. Samozřejmě že ne.“

Robert Záruba:

„Kde je tedy máte?“

Radovan Vítek:

„V nástrojích, které odpovídají objemu, se kterým pracujeme.“

Robert Záruba:

„Přesně tak. V algoritmických systémech, které obchodují samy a nepotřebují, abyste u nich seděl. Ty systémy existují třicet let. A celých třicet let měly jednu podmínku: vstup v řádu milionů. Proto o nich pan Dohnal nikdy neslyšel. Ne proto, že by byly tajné. Proto, že ho na ně nikdo nepustil. Před půl rokem se jeden z nich otevřel s hranicí šest tisíc korun . Jmenuje se Octazisko . Mám ho půl roku a mluvím o něm ze své zkušenosti, ne z brožury.“

Radovan Vítek:

(ticho)

Tři sekundy. Režie přepnula na detail.

Robert Záruba během čtvrteční debaty.

Přiznání

Michaela Jílková:

„Pane Vítku, používá vaše skupina tyhle systémy?“

Radovan Vítek:

„Všechny velké skupiny je používají. To není žádné tajemství.“

Michaela Jílková:

„A proč o nich tedy člověk s dvěma tisíci korunami neví?“

Radovan Vítek:

„Protože na ně nikdy neměl vstupní částku. A upřímně, ani znalosti. Tohle není nic pro lidi, kteří si neumí spočítat nájem.“

Petr Dohnal:

„Já si nájem spočítat umím. Platím ho vám.“

Jílková se zeptala naposledy.

Michaela Jílková:

„Proč by finanční možnosti člověka měly záviset na tom, kolik má?“

Vítek neodpověděl. Sáhl si na klopu, odepnul mikrofon, položil ho na stůl vedle sklenice a odešel za kameru. Jílková ještě stihla říct, že pořad pokračuje. Vítkova židle zůstala prázdných posledních sedmnáct minut.

Demo v přímém přenosu

Po přestávce Jílková udělala něco, co ve veřejnoprávním studiu nebývá zvykem. Podala Zárubovi svůj telefon.

Michaela Jílková:

„Ukažte to tady. Ať to nezůstane u slov. Ale než to uděláte: já jsem si ten název teď zkusila najít ve vyhledávači a nenašla jsem nic. Žádnou reklamu, žádnou firemní stránku. Jak to?“

Robert Záruba:

„Protože to není obchod s klienty. Tyhle systémy si třicet let nesháněly klienty inzercí, sháněl je správce majetku za provizi a bral si za to procenta. Kdyby to pan Vítek našel ve vyhledávači jako vy teď, neměl by proti panu Dohnalovi žádnou výhodu. To, co ve vyhledávači najdete, jsou kopie s podobným názvem, které vznikly za posledního půl roku. Proto se tam vchází odkazem, ne hledáním.“

Záruba na jejím telefonu založil účet, vyplnil kontaktní údaje a poslal minimální částku 6 000 Kč ze svého.

Za necelé dvě minuty telefon na stole zavibroval. Jílková ho zvedla, chvíli poslouchala a zapnula hlasitý odposlech.

Hlas v telefonu:

„Dobrý večer, voláme kvůli registraci, která před chvílí vznikla na tohle číslo. Zakládal jste ten účet vy?“

Michaela Jílková:

„Zakládal ho tady pan Záruba. Ve vysílání. Ale číslo je moje.“

Hlas v telefonu:

„Děkuji, to mi stačí. Potřebuju jen potvrdit, že registrace nevznikla bez vašeho vědomí.“

Michaela Jílková:

(do studia) „Tak tohle jsem nečekala. Volají se zeptat, jestli jsem o tom vůbec věděla.“

Robert Záruba:

„Volají každému, kdo se zaregistruje. Jinak by si kdokoliv mohl založit účet na vaše jméno a na vaše číslo. Mně volali taky, před půl rokem, dvacet minut po registraci.“

Jílková hovor ukončila a položila telefon displejem na stůl.

Robert Záruba:

„Nechme ho ležet. Nebudu se ho dotýkat.“

Debata pokračovala o bydlení a o cenách energií. Telefon ležel na stole dvacet šest minut. Na konci vysílání ho zvedla Jílková a přečetla nahlas, co na něm bylo.

Michaela Jílková:

„Šest tisíc sto čtyřicet dva koruny. Za dvacet šest minut, co ležel obrazovkou dolů. Nikdo se ho nedotkl, mám ho pořád v ruce.“

Displej telefonu, který ležel na studijním stole.

Záruba dodal poslední větu vysílání.

Robert Záruba:

„Před půl rokem jsem tam poslal šest tisíc ze svého, abych o tom mohl mluvit bez uvozovek. Dneska tam mám sedmdesát čtyři tisíc. Nejsem investor, jsem komentátor hokeje. Rozdíl mezi mnou a panem Vítkem je jenom v tom, že já vám to říkám.“

Co se děje po registraci

Abyste věděli předem, jak to probíhá:

• Peníze zůstávají na účtu vedeném na vaše jméno . Nikdo je nikam nepřevádí.
• Vstupní částka je 6 000 Kč . Není to poplatek ani cena. Je to nejnižší převod, u kterého banka ověří, že na druhé straně sedí skutečný člověk s českým účtem.
• Výběr kdykoliv, bez výpovědní lhůty, zpracování do 24 hodin na všechny hlavní české banky.
• Ověření proběhne stejně jako ve čtvrtečním vysílání: na číslo, které zadáte, se ozve zástupce systému a zeptá se, jestli registraci zakládáte vy. Jílkové volali dvě minuty po založení účtu, přímo ve studiu.
• Žádné poplatky za vedení, žádné skryté provize.

Petr Dohnal: „Poprvé po čtyřech letech to nejde dolů“

S Petrem Dohnalem jsme mluvili v pátek dopoledne, po noční směně. Bydlí v pronajatém bytě dva plus kk v Praze-Libni, nájem devatenáct tisíc, se synem Adamem.

Petr Dohnal:

„Nejhorší nebyly ty peníze. Nejhorší bylo, když se mě Adam loni zeptal, jestli se někdy přestěhujeme do svýho. A já mu musel říct pravdu, že nevím.“

Petr Dohnal před ranní směnou.

Redakce:

Vy jste se do pořadu přihlásil sám?

Petr Dohnal:

„Napsal jsem jim mail v srpnu. Napsal jsem tam přesně to, co jsem řekl ve studiu. Že dělám šest dní, že si hlídám každou korunu a že se nehnu z místa. Čekal jsem, že mi nikdo neodpoví.“

Redakce:

Slyšel jste o té platformě poprvé ve studiu?

Petr Dohnal:

„Ne. Pan Záruba mi o ní řekl v šatně před vysíláním. Vzal jsem to tak, že mě chce uklidnit. Pak jsem viděl ten jeho telefon na stole a večer doma jsem si to taky založil. Šest tisíc. Měl jsem je stranou na pneumatiky.“

Redakce:

A dál?

Petr Dohnal:

„Ráno druhého dne se mi ozvali, stejně jako volali paní Jílkové ve studiu. Jestli jsem to zakládal já a jestli rozumím tomu, že výsledky nejsou každý den stejné. Pět minut. Víc po mně nikdo nic nechtěl. Já u toho nesedím, nemám na to čas, jezdím.“

Redakce:

Kolik tam máte teď?

Petr Dohnal:

„Jedenáct tisíc čtyři sta. Za devět dní. Vím, že to není byt. Ale poprvé po čtyřech letech to nejde dolů.“

Když jsme mu přečetli Vítkovu větu o lidech, kteří si neumí spočítat nájem, chvíli mlčel.

Petr Dohnal:

„Ať si ji zopakuje v tom bytě, co mi pronajímá. Já tam platím devatenáct tisíc měsíčně a vím o každé koruně, kam jde. On neví, kolik stojí pneumatiky.“

Robert Záruba po čtvrtečním vysílání. Ověřování probíhalo dva dny nezávisle na obou hostech.

Záznam čtvrtečního pořadu z iVysílání zmizel v noci na pátek. Česká televize na dotaz uvedla, že jde o technickou úpravu záznamu a že se pořad vrátí. Na otázku, zda o stažení někdo žádal, neodpověděla. Tiskové oddělení CPI Property Group na pět konkrétních dotazů do uzávěrky nereagovalo.

Přepis vysílání, který otiskujeme výše, pořídila redakce ze záznamu během přenosu. Stažení videa se přepisu netýká.

Závěrem

Vítek odešel, protože na otázku Michaely Jílkové neexistuje odpověď, kterou by mohl vyslovit nahlas. Finanční možnosti člověka závisí na tom, kolik má, protože to tak někomu vyhovuje.

Sedmnáct minut do konce vysílání za něj odpovídala prázdná židle.

A telefon na stole, kterého se nikdo nedotkl.

Návod k registraci na platformě Octazisko

1. Navštivte oficiální web přes tento odkaz .
2. Pečlivě vyplňte své kontaktní údaje.
3. Vyčkejte na hovor od oficiálního zástupce, který potvrdí vaše údaje.
4. Proveďte minimální vklad 6 000 Kč.
5. Systém se automaticky aktivuje po potvrzení transakce.

Registrace se uzavírá .

DŮLEŽITÉ: Vaše místo je rezervováno 24 hodin. Pokud vás oficiální zástupce nekontaktuje v tomto časovém rámci, vaše místo bude přiděleno dalšímu žadateli.

Každý den, kdy čekáte, je den, kdy platíte nájem někomu jinému. Petr Dohnal čekal čtyři roky. Pak mu stačilo devět dní.